V květnu jste mluvil o možném návratu do zahraničí. Nezavřel jste si teď od ciziny dveře?
Zahraniční angažmá jsem měl v hlavě, teď už ho tolik nemám. Chci v Praze dodržet smlouvu. Potom mi bude 32 let, navíc se nám v únoru rozroste rodina, přemýšlím už trochu jinak. Podmínky smlouvy jsou pro mě víc než dobré. Lepší, než bych teď dostal v cizině. Kvalita extraligy vzrostla, ani jsem to nečekal. Jsem rád, že mohu hrát kvalitní soutěž za výborných podmínek.

Budete se prý stěhovat do většího bytu. Znamená to, že se v Praze usazujete natrvalo?
Diskutovalo se o prodloužení smlouvy. Mluvili jsme i o tom, že by se nám hodil větší byt, protože už budeme čtyři. Oba s manželkou jsme ale z Moravy, takže se jednou asi budeme chtít vrátit za rodinami. Teď se nám v Praze líbí, i když kvůli koronaviru není doba ideální. Až se vše rozvolní, máme tady obrovské možnosti. Od září půjde dcera do školky, jsme tu spokojeni. Na kratší dobu se tady usadíme.

Po posledním zápase byl trenér vaším výkonem nadšený. Tvrdil, že tým dirigujete podle jeho představ. Měl jste stejné pocity?
Jsem typ člověka, který nebude nikdy spokojený. I když „vypráskáte“ soupeře 3:0 a ten nepřeleze přes 15 bodů, pořád se dají najít chybičky. S Ostravou šlo o povedený zápas, ale pořád jsem tam našel úseky, ve kterých bylo co zlepšit. Jsem na sebe přísný. Stačí mi trénink, který se mi nepovede, a už se na sebe zlobím. Souhlasím, že to tentokrát vypadalo dobře. Hlavně musíme udělat z naší haly nedobytnou.

Kde vidíte rezervy?
Stále se bavíme o servisu, je to alfa a omega volejbalu. Ten jsme od začátku soutěže zlepšili. Pořád jsou v naší hře úseky, kdy necháme soupeře bodovat třikrát v řadě. Máme na to, abychom je omezili.

V sobotu hostíte od 19.00 Brno. Letos jste s ním prohráli po vyrovnaných koncovkách 0:3. Co jste si z utkání odnesli?
Každá prohra bolí a štve. Výkonnost Brna šla v posledních letech výrazně nahoru. Táhne ho hlavně Martin Licek, který má neskutečnou formu. Bude na nás, jestli ho dokážeme ubránit. Svou domácí hru mají postavenou na podání a agresivitě. Podobné pojetí bychom chtěli v Unyp areně předvádět i my. Dokázat to, co Brno proti nám. A zvítězit.

Bezprostředně poté vyrazíte do Frýdku-Místku. Nechci vám dělat alibi, ale nedokážu si představit, že v neděli (17.00) po dlouhé cestě můžete podat stoprocentní výkon.
Bude to pro všechny nové, Lvi se loni k zápasu ve Frýdku-Místku ani nedostali. Takže nikdo nezná halu. Přidá se cestování. Půjde o takový režim play-off. Pojedeme naštěstí autobusem, můžeme se natáhnout, zavřít oči, relaxovat. Nemělo by nám to dělat problémy, i kdybychom v sobotu odehráli delší utkání. Třeba hokejisti v NHL nastupují třikrát týdně: jde o nejtvrdší sport tělo na tělo, srážky. Volejbal není až tak fyzicky náročný. Je v našich silách, abychom zápas zvládli.

Co víte o Beskydech?
Jde o tým, který předvádí lepší výkony doma. Měli nějaké zraněné hráče ze základní šestky. Možná se dozvíme bližší informace, možná ne. I oni na nás budou chtít vytvořit na servisu tlak. Důležité bude, jak zvládneme příjem a protiútok.

Nemohou se vám v tak krátké době plést taktické pokyny?
Teď se soustředíme na utkání s Brnem. Trenéři i statistička samozřejmě mají taktiku na Beskydy připravenou, ale nezatěžují nás s ní. Výhoda je, že pojedeme autobusem. Během pětihodinové cesty ji dokážeme vstřebat. Mají to tak všichni, toho bych se nebál.