To snad ani ne. Na prvním tréninku v Amsterdamu byl ale členem zlatého týmu Ron Zwerver. Byl to pro mě šok. Ještě větší, když se stal mým trenérem.

Pamatujete si na zásadní radu, kterou vám dal?
Bohužel ne, byl jsem malý kluk. Určitě ale nějaké byly, vždyť stál u mých prvních volejbalových krůčků.

Od Atlanty 1996 šla úroveň volejbalu ve vaší vlasti dost dolů. Čím si to vysvětlujete?
Hraje ho méně lidí, a tím trpí liga. Kdo se chce zlepšovat, musí do ciziny. Podobná byla i moje motivace.

Je volejbal v Nizozemsku stále populární?
Je to taková trojka. Nejoblíbenější je fotbal, následuje ho rychlobruslení.

Vyzkoušel jste ostatní odvětví?
Ano, a snil jsem o kariéře špičkového rychlobruslaře. Jenže jsem byl příliš vysoký. Dodnes tento sport sleduji v televizi a fandím našim reprezentantům. Když je mistrovství světa nebo olympiáda, nevynechám závod.

Znáte nějakého českého rychlobruslaře?
Bohužel ne.

Ani Martinu Sáblíkovou?
Omlouvám se, nikdy jsem o ní neslyšel.

Prošel jste Francií, Německem i Portugalskem. To je volejbalově exotická země. O jakou šlo zkušenost?
Pozitivní. Nejdřív mě zarazila tamní mentalita. Portugalci jsou absolutní extroverti. V soutěži hraje hodně Brazilců. Všichni neustále o něčem diskutují s rozhodčími. Zápasy jsou více o emocích a exhibicionismu než o samotné hře.

Sluníčko ovšem svítí a lidé se usmívají…
Máte pravdu, podnebí je přívětivé a lidé jsou přátelští. Mají na všechno dost času. S tím jsem se těžko srovnával, ale nakonec jsem si zemi zamiloval. Vedle Česka mi ze všech, ve kterých jsem působil, přirostla nejvíce k srdci.

I co se týče žen?
V tom mám jasno, nejlepší jsou Italky. Jsou plné života, tak jako moje Francesca.

Zavítala s vámi i do Prahy?
Bohužel ne. Jezdí za mnou tak na jeden víkend v měsíci. A líbí se jí tady. Mám ji moc rád, výborně vaří. Je to volejbalistka, vždycky tedy najdeme společné téma. Jinak jsme v každodenním kontaktu na sociálních sítích a těším se na léto, které trávíme jen spolu.

Mart Van Werkhoven
Narozen 11. 12. 1991 ve Voorhout. Blokař. Výška 208 cm. Kluby: 2011/13 Abiant Lycurgus, 2013/14 Tourcoing Lille, 2014/15 ES Calais, 2015/17 Benfica Lisabon, 2017/18 SV Wuppertal, 2018/19 Lvi Praha.

Znamená pro vás pobyt v Praze více než jen cestu do haly na tréninky?
Určitě, na Lužinách mám krásný apartmán. Přímo u metra. Zajímám se o historii. Kdykoli to jde, jedu do centra, na Pražský hrad… Fascinuje mě zdejší architektura, rád prolézám muzea. A nakonec si koupím trdelník se zmrzlinou. (směje se)

Ochutnal jste i pravou českou kuchyni?
Ano, výborný je guláš i vepřo knedlo zelo.

Co pivo?
Všichni ho chválí, ale mně nic neříká. Mám pocit, že je všude stejné.

Je rozdílný život v Nizozemsku a v Česku?
Naše národy jsou si dost podobné. Liší se v maličkostech. Češi jsou otevřenější vůči vnějším podnětům. Nemají problém přiznat chybu a změnit svou cestu. Ale je tu trochu cítit, že jste léta patřili k východnímu bloku.

V čem konkrétně?
V bydlení. Paneláky v Nizozemsku naštěstí nemáme.

Spatřujete rozdíly i ve volejbale? V zázemí klubu?
Volejbal je tu velmi dobře organizovaný. A moderně. Potěšila mě třeba přítomnost statističky. Cítím se ve formě, je tady o mě velmi dobře postaráno.

Nestrádáte ani finančně?
Beru srovnatelné peníze jako kdekoli předtím.

Horší je to s návštěvností…
Zase jsou menší haly. Když se naše zaplní a lidé začnou fandit, prostředí je krásné.

Co jazyk? Domluvíte se bez problémů?
Všichni tu mluví nějak anglicky. V týmu je hlavním jazykem čeština. My cizinci sedíme vedle nahrávače Ondry Fortuníka a on nám pokyny šeptá do ucha. Teď jsme vytvořili skupinu se dvěma spoluhráči. Mluví na mě anglicky a já jim odpovídám česky.

Pochlubte se.
(přejde do češtiny) Dobré ráno. Jak se máš? Mám hlad. Prosím kurecí plátek a bramborovej kaši. Jedna, dva, tri, sobota… Prešlap! (směje se)

Následující ME se bude hrát v Amsterdamu. Skupina D má složení: Česko, Černá Hora, Estonsko, Nizozemsko, Polsko a Ukrajina. Už jste ji probírali?
Spoluhráč Mára Šulc sondoval, jestli by u mě mohl bydlet. Uvidíme. Rád bych šampionát strávil na hřišti.

Jaké máte šance?
Loni jsem se dostal v nároďáku mezi šest blokařů. Dva z nich ukončili kariéru, takže jsem se posunul. Bude to těžké, ale jde o můj cíl.

Má česká extraliga v Nizozemsku takový zvuk, abyste se z ní mohl posunout do reprezentace?
Extraliga je kvalitní soutěž. Prošlo jí už hodně Nizozemců. Vím, že ji trenér národního týmu sleduje.

V Praze máte smlouvu na rok. Plánujete ji prodloužit?
To vám zatím nedokážu říci. Vždycky se až po sezoně rozhoduji, co bude dál.

Vaše sny asi najdeme jinde?
Každý volejbalista sní o Itálii. Moje Francesca hraje za Veronu, takže by bylo ideální podepsat tam. Ale nebránil bych se ani jiným týmům Serie A1. (směje se)