Vy se s bývalým trenérem reprezentace znáte?
Pochází z České Třebové, což je kousek od mého rodného města. Jezdil jsem tam na kempy, když jsem byl mladší. Slyšel jsem o něm dobré věci, můj otec se s ním zná. Takže informace jsem měl.

Víte, kde on získával informace o vás?
Domlouval se s mým manažerem panem Léblem. Jak jsem se dozvěděl, tak se o mě zajímal celou sezonu. Třeba s panem Vašinou, který mě vedl na univerziádách, jsou dobří kamarádi. Český volejbal se navíc hraje na malém písečku. Všichni se tu známe.

Kývl jste hned, nebo jste se rozmýšlel?
Mrzí mě, že jsem se kvůli pandemii koronaviru nemohl jet do Rakouska podívat. Rozhodoval jsem se asi týden. Nejlepší informace jsem dostal od kamaráda a budoucího spoluhráče Pavla Bartoše, se kterým se známe z univerziád.

Co vám Bartoš říkal?
Že dostal v Rakousku zase chuť do volejbalu. Předtím ji v Česku docela ztratil. Mluvil hezky o klubu i o trénování. Říkal mi, že se tam bude hodně makat, na což se těším. Chválil i prostředí, všechno je nové a moderní. Asi přesně to jsem chtěl slyšet. (směje se)

Ovšem rakouský volejbal není úplně nejkvalitnější. Jak ho vnímáte?
Máte pravdu, rakouská AVL není tak silná jako česká extraliga. Klub naštěstí hraje ještě MEVZU, soutěž středoevropských klubů. A ta už svou kvalitu má. Navíc loni skončili třetí. Doufám, že v příští sezoně výsledek minimálně vyrovnáme.

Do Rakouska jdete s partnerkou?
Barča byla hlavní důvod, proč jsem se rozmýšlel. Jsme spolu pět let. Za rok dělá státnice, zůstane tedy v Praze a budeme se vídat méně. Ale ona je volejbalistka, tak moje rozhodnutí podpořila, za což jí moc děkuju a vážím si toho.

Čeká vás tedy taková zkouška…
Ano, přesně tak to bereme.

A další přijde ještě o něco dříve. Ta školní.
Jestli se mi to povede, měl bych být v červnu bakalářem fakulty informačních technologií na ČVUT. Kvůli koronaviru se předměty uzavřely nebo dělaly dálkově, tak jsem víceméně tři měsíce v kuse pracoval na bakalářské práci – mobilní aplikaci pro volejbalový svaz. Tu bych měl odevzdat za čtrnáct dní a poté ji obhájit. Držte mi palce.

Nastal čas loučení. Na Lužinách jste strávil pět let. Jak na ně budete vzpomínat?
Jedině v dobrém. Na Lužinách jsem prožil krásné časy. Přišel jsem v sedmnácti letech z Brna, moc jsem se těšil a díky trenérům jsem hodně rostl. Už po prvním roce v mládeži, kdy jsme hráli 1. ligu, jsem šel do extraligy a hned měl možnost zkusit si nejvyšší soutěž. Od začátku jsem v ní dostával veliký prostor, toho si také moc vážím. Prahu jsem si oblíbil i jako město, našel si tu přítelkyni, spoustu kamarádů. Věřím, že se mezi Lvy jednou vrátím.