Mohl jste alespoň trénovat?
Měl jsem to lepší než Lvi. Prešovský klub, kde působí reprezentační trenér Kardoš, mi umožnil připravovat se normálně v hale. Na večerní tréninky jsem chodil třikrát týdně.

Nebylo nyní logičtější spojit své cesty právě s Prešovem?
V Prešově měli uzavřený kádr. Zrodila se myšlenka, že bych začal tam, ale pro mě byla přijatelnější nabídka z Prahy. Nepřemýšlel jsem, co je bezpečnější. Co se týče úrovně, tak je česká extraliga kvalitnější než slovenská.

Dobře, ale na Slovensku se může hrát.
V tom máte pravdu, profesionální sportovci tam mají výjimky fotbal, hokej, basketbal, volejbal a házená. Samozřejmě s dodržováním opatření, hráči se neustále testují. Z tohoto pohledu jsem ale na věc nekoukal.

Na to, že můžete pár měsíců klidně jen běhat po parku, jste tedy nemyslel?
Ne, věděl jsem, že právě odlétáme do Lotyšska, kde se může trénovat i hrát. Za sebe věřím, že až se vrátíme, tak to půjde i v Česku. Snad zvítězí zdravý rozum. Viděl jsem tedy u vás zprávy, podle nichž to tak nevypadalo.

Mluvil jste o testech. Prozraďte čtenářům, kolik jich v této době absolvuje vrcholový sportovec?
No… zatím jsem byl na pěti. Poslední jsme absolvovali už v Lotyšsku v neděli brzy ráno. Ještě před zápasem půjdeme tuším na další.

Takže je o vaše zdraví postaráno. Co ubytování a haly?
Jsme spokojeni, nikdo si na nic nestěžuje. Hotel je dobrý, trénujeme sice každý den v jiné hale, ale hlavně že jsou k dispozici. Do té, v níž budeme hrát, půjdeme ve středu. Takové je pravidlo.

Lvi dlouho nehráli. Jak vypadají na tréninku?
Přestože kluci neviděli tři týdny míč a neměli ani možnost zajít do posilovny, tak vypadali dobře. Po tak dlouhé době je to skvělé. Pokud má volejbalista podobný výpadek, tak je rád, že vůbec nějak hraje. Bylo to fajn.

Jak jste cítil vy?
No, také jsem nějakou dobu nehrál, neznáme se s nahrávačem… Samozřejmě potřebuji čas a co se týče souhry, tak před sebou máme dost práce. S Kubou Janouchem jsme si ovšem velmi dobře porozuměli a první trénink jsme oba hodnotili pozitivně.

Mluvíte teď spolu asi hodně často?
Ano, něco jsme už probírali, ještě si to milionkrát zopakujeme, aby se vše zautomatizovalo. Bydlíme spolu na pokoji, takže je téma našich rozhovorů naprosto jasné.

Přicházíte jako náhrada za Kubánce Alfonsa Gavilana, který měl být hvězdou celé extraligy. Co na „záskok“ říkáte?
Ani nevím, že tu měl být. Dostal jsem nabídku, tu jsem přijal a budu se prostě snažit pomáhat týmu.

Víte vůbec něco o lotyšském volejbalu?
Co se týče soupisky soupeře, tak neznám ani jedno jméno. Nejsem ani schopný hodnotit sílu místní soutěže. Potkal jsem se jen s pár lotyšskými hráči v mužstvech, v nichž jsem působil. S nároďáky jsme jednou hráli proti sobě v kvalifikaci o mistrovství Evropy.

To je zajímavé. Můžete tedy říct cokoli k lotyšskému stylu?
Nevybavuji si nějaký rukopis jako u zemí, kde se dá hovořit o volejbalové škole. Měli kvalitní tým, nahrávače, který dlouho působil v Rusku, univerzála z francouzské Ligue A. Osa prostě působila v zahraničí.

Jak na tehdejší utkání vzpomínáte?
Postoupili jsme z prvního místa, tedy v dobrém. Z toho se ovšem nedá nic usuzovat. Za poslední roky se zlepšily všechny evropské ligy. Volejbalová úroveň jde celkově nahoru, takže se to určitě týká i Lotyška.

O tom nepochybuji. Lvi by ovšem jistě chtěli napodobit slovenský národní tým a postoupit.
Nepřijeli jsme sem na výlet. Dali jsme si za cíl udělat všechno pro to, abychom byli úspěšní. Těžko ale hovořit o favoritech, když neznáme sílu soupeře. Navíc se u nás nedá mluvit o ladění formy. Postoupit budou chtít oni i my. Kdo bude více bojovat, bude úspěšnější.