/ROZHOVOR/ Nejlepší nahrávač planety? Podle některých je jím Antoine Brizard. Francouzský volejbalista nemá na ty české zrovna příjemné vzpomínky. Na loňském mistrovství Evropy v Ostravě totiž s reprezentací galského kohouta překvapivě nestačil ve vyřazovacích bojích na domácí výběr. „Nad olympijskými vítězi se nevyhrává každý den. Jde o největší výsledek, na jaký jsme s nároďákem dosáhli. Teď na Antoina jdeme znovu. Snad si radost zopakujeme,“ usmívá se Milan Moník, jeden z hrdinů tehdejšího klání a zároveň opora pražských Lvů.
Jeho klub se 9. a 15. listopadu střetne v osmifinále CEV Cupu s italskou Piacenzou, která má v kádru nejen Brizarda, ale i další medailisty z mistrovství světa, Evropy a olympijských her. „I oni jsou jenom lidi, žádní roboti. Můžeme jim dát eso stejně jako oni nám,“ burcuje 34leté libero.
Milane, nastupoval jste někdy na klubové úrovni do těžší série?
Ne, půjde o svátek celého českého volejbalu. Jsme moc rádi, že narazíme na takový tým. Los je srovnatelný s tím, jaký měla ve fotbale Viktoria Plzeň.
Brizarda znáte. Víte, co na něj a další hvězdy platí?
Bojovný výkon na hranici našich možností. Bude to těžké, ale nevzdáváme se a věříme, že předvedeme dobrý volejbal. Cesta za úspěchem je vždycky stejná: výborný servis.
A příjem. Od něj budete na ploše vy. Dá se vůbec připravit na tak razantní podání?
Nejlépe asi tréninkem s dělem. Létají na vás balony rychlostí 120 km/hod, což se podobá servisu hvězd. Jenže čelíte stále stejné rotaci a zhruba víte, kam míč poletí. Nepochybuji o tom, že od trenérů dostaneme tolik informací, abychom se mohli připravit. Čím více servisů uvidíme, tím lépe.
Na koho je třeba si dávat největší pozor?
Na Yoandyho Leala. Ten umí servírovat, ale i útočit, blokovat a bránit v poli. Prostě všechno.
Z evropského šampionátu máte zkušenosti i s italským nároďákem. Jaký je obecně jeho styl?
Silový, rychlý a dynamický. V září vyhráli mistrovství světa, což myslím hovoří za vše.
Začínáte v Piacenze, kde je větší hala. Řešíte to?
To je v pohodě. V Koreji jsem hrál v hale pro 18 000 diváků. Jistě budeme mít možnost si tam zatrénovat a osahat si ji. Výhodou větších hal je i to, že fanoušci sedí na všech čtyřech stranách. Jsou blíže k vám a atmosféra je o to lepší.
Nebojíte se jejich horkokrevnosti?
Už jsem zažil ledacos, z fanoušků si hlavu nedělám. Potkal jsem dobré, kteří uznali naši hru i ty, co nám jen nadávali. Atmosféra nás určitě nepoloží a budeme si ji užívat.
Ani vaše mladší spoluhráče? Jak je uklidnit?
Pomoci jim můžeme hlavně povzbuzením. Říct jim, aby si nelámali hlavu z chyb a vše si vážně užili. Je zbytečné být nervózní. My můžeme jen získat.
S jakým cílem půjdete do prvního zápasu?
Budu spokojený, pokud se nám podaří hrát vyrovnanou partii a získáme nějaký set. Pokud se proti takovému týmu dostanete do koncovky, už to je úspěch. Rozhodně musíme mít čisté svědomí a vědět, že jsme na hřišti nechali všechno.