Lvi opět nezklamali, v osmém kole extraligy dokráčeli v Ústí nad Labem k výhře 3:1. Na palubovce řádili zkušení borci... a Daniel Čech. Toto jméno by před sezonou v základní sestavě málokdo čekal – čtyřiadvacetiletý volejbalista přišel v létě ze Zlína především rozšířit kádr. Hovořilo se o něm jako „o posile pro budoucnost“. Vytáhlý smečař ovšem neváhal a prognózy poupravil. „Věděl jsem, že jdu do lepšího klubu. Těšil jsem se na kvalitnější tréninky. Věřil jsem, že mě někam posunou. Do základní sestavy jsem se chtěl dostat, ale nečekal jsem, že se mi to podaří tak brzy. Jsem za to moc rád,“ popisoval s úsměvem Čech.

SKV Ústí nad Labem – VK Lvi Praha 1:3 (23:25, 20:25, 25:20, 22:25)

Ústí: Vemič, Tibitanzl, Kobolka, Suda, Beer, Srb, libero Kořínek. Střídali: Lank, Kasan, Pospíšil, Baláž, Solkema. Trenér: Vašina. Lvi: McCarthy, Janouch, Smith, Nedeljković, Mihajlović, Čech, libero Moník. Střídali: Pliasetskyi, Todua, Toman, Vodička, Skakić. Trenér: Pomr.

Cítíte jako hráč základní sestavy větší zodpovědnost?

Stoprocentně. Nicméně ve Lvech je to jiné než ve Zlíně. Tam stála hra na dvou až třech hráčích, tady může nastoupit kdokoli, a týmu pomůže.

Se Stefanem Skakićem se v sestavě střídáte. Je pro vás souboj s ním hnacím motorem?

Konkurence je tady veliká. Já i Stefan chceme hrát, ale na druhou stranu se i podporujeme. Pokud to jednomu z nás nejde, vystřídá, a fandí tomu druhému.

To zní ideálně. Skutečně mezi vámi nepanuje rivalita?

Ani náhodou. Nejsme sólisté, hrajeme kolektivní sport.

V základní sestavě se objevujete od šestého kola ve Varech. Tam jste nastoupil do druhého setu a pomohl k obratu. Šlo pro vás o zlomové momenty?

Určitě. Dařilo se mi a hned po utkání jsem se cítil uvolněnější. Ztratil jsem zábrany a lépe se mi dýchalo.

Nicméně v Galati se vaše a Skakićova role otočily. Vy jste střídal a on zářil. Jak vám bylo?

Nikdy není příjemné být střídaný. Stefan ale ukázal svou třídu a vlastně nám vyhrál třetí set. Musím uznat, že byl výborný.

Nebál jste se poté, že se v Ústí objeví v základní sestavě?

Nikdo z nás tu nemá svoje místo předplacené. Kdo bude hrát, je jen na trenérovi. Třeba v Ústí jsme se to dozvěděli během rozcvičky asi půlhodiny před zápasem.

Není to pozdě?

Napjatý jsem byl. Na druhou stranu jsem profesionál. V týmu budu plnit takovou úlohu, jakou chce trenér.

Pojďme k utkání. Jaké bylo?

Těžké. Nevím proč, ale na začátku jsme byli nervózní. V Ústí mají nižší strop, chvíli jsme si zvykali na halu. Pak jsme se konečně srovnali na přihrávce a vyhráli dva sety.

Co se dělo ve třetím?

V něm jsme předváděli profesorský volejbal. Soupeř přitlačil na servisu a právem nás potrestal.

O čem jste hovořili před čtvrtou sadou?

Hlavně o tom, že musí být závěrečná. Bojovali jsme, měli i trochu štěstí, ale to přeje připraveným.

Štěstí budete potřebovat i ve středu v pohárové odvetě s Galati. Co je nutné změnit, abyste po rumunské prohře 1:3 postoupili?

V Galati se nám nedařilo na útoku. Doma musíme být daleko důraznější. Věřím, že do haly budou moci diváci a poženou nás. Už nemáme co ztratit. Náš první cíl je zlatý set a druhý postup. Věřím, že na něj dosáhneme.

Zdroj: Pražský deník