/ROZHOVOR/ Už ve středu večer nastoupí Lvi Praha v belgickém Maaseiku k historicky premiérovému zápasu Ligy mistrů. Ve výpravě nebude scházet ani kubánský volejbalista Luis Estrada, jenž se k českým šampionům připojil v minulém týdnu. Příjezd hvězdného smečaře zbrzdily potíže s vízy. „Panice jsem nepropadal. Byl jsem v Sao Paulu a dělal vše pro to, abych byl připravený,“ usmíval se 23letý borec, jenž v kariéře oblékal i dres slavné Modeny.

V Praze jste teprve krátce. Kdy jste si vlastně naposledy sáhl na míč?
„Trénoval jsem se třemi různými týmy. Jednak se staršími hráči, kterým se v Brazílii říká Master. Zároveň s Guarulhos, což jsou mistři Sao Paula. Měl jsem i svého osobního kouče, hrál jsem beach a chodil do posilovny. Na míč jsem naposledy sáhl den před odletem.“

Hrál jste ve špičkovém italském i brazilském klubu. Co vás přimělo vzít nabídku Lvů?
„Nejkrásnější věci musíte vypěstovat od nuly. Hrál jsem v Itálii, ale bylo to moc brzy. Abych ukázal, kdo jsem a čeho jsem schopen, potřeboval jsem se v Brazílii dostat na vyšší úroveň. Díky tomu se objevily nové příležitosti a je o mě zájem v Evropě.“

Jaké jsou vaše první dojmy z Prahy a z klubu?
„Mými prvními emocemi byla chuť hrát a radost, protože se tu ke mně chovají jako ke králi. Je to úžasné a nejraději bych zde strávil celý život.“ (usmívá se)

Nehovoříte anglicky ani česky. Nebojíte se jazykové bariéry?
„Zaprvé se velice rád učím a zadruhé se jazyky učím snadno. Hovořím španělsky, italsky, portugalsky a náš trenér je Argentinec. Teď se snažím o angličtinu a trochu češtinu. Už umím: děkuji a dobrou noc.“

Čeští volejbalisté sní o Itálii, vy jste hrál za Modenu. Jak na angažmá vzpomínáte?
„Italský volejbal je vlastně takové umění. Je to jako jít do galerie a vidět obrazy. Nastupoval jsem tam bok po boku s nejlepšími hráči světa – Zaytsev, Christenson, Grebennikov… Šlo pro mě o neuvěřitelnou školu, byl jsem součástí velké sportovní show. Fanoušci byli úžasní, v Modeně je volejbal stejně populární jako fotbal.“

Liga mistrů už klepe na dveře. Vedle Maaseiku máte ve skupině za soupeře ještě rumunské Galati a italskou Civitanovu. Co říkáte na los skupiny a jaké šance v ní mají Lvi?
„Řekl bych, že velké, ale jen když budeme chtít. Pokud chcete, všechno je možné. Nesmíme se vystrašit jmény soupeřů. Na druhé straně stojí vždy šest lidí, kteří mají dvě ruce a dvě nohy. Stejně jako my. Na tapetě mého telefonu mám termíny, kdy hrajeme. Ráno se probouzím, podívám se na telefon a napadne mě, že nám tyhle zápasy změní život.“

Dokážete se během pár dnů sžít s týmem a nastoupit už v Maaseiku?
„Věřím, že už jsem teď skvěle připravený. Jediné na čem to závisí, je trenérův pohled. Pokud řekne, že hraji, tak hrát budu.“

Trenér si hodně slibuje od vašich útočných schopností. Co vy si slibujete od spolupráce se Lvy?
„Lvi byli mistry. Chci si s nimi vyhrát další titul. Toužím vyhrávat zápasy, poháry, udělat si co největší jméno v Evropě.“

Zdroj: Miroslav Mazal - isport.cz