/ROZHOVOR/ Více než 7000 kilometrů dělí Česko a Kanadu. Pokud se zeptáte volejbalisty Lvů Fynna McCarthyho na Vánoce, přesto suverénně odpoví: „U nás nosí dárky Santa a u vás Ježíšek. Vy je rozbalujete na Štědrý den a my na Boží hod. Jinak je vše podobné.“ Poté se zamyslí a nějaké rozdíly najde. „Pečeme dort, do kterého umístíme jednu fazoli. Kdo ji objeví, má následující rok plný hojnosti,“ popisuje kanadský reprezentant. To, jestli ji loni našel, neprozradí. Jisté je, že patří ve 23 letech k pilířům sestavy Pražanů, která dosáhla na druhé místo v extralize.
Jak vzpomínáte na Vánoce svého dětství?
„Pamatuji si už na to, jak jsme je plánovali a připravovali. Na chvíle, kdy jsme společně strojili stromeček a pili u toho kávu a čaj. V Kanadě je stromeček v domě už od 1. prosince. A sejde se u něj daleko více lidí. U nás doma vždy okolo patnácti. Mám dvě sestry a jednoho bratra. U stromečku ovšem byli i prarodiče, strejdové, tety, bratranci a sestřenice…“
Na čem si Kanaďané pochutnávají u slavnostní večeře?
„Hodně záleží, odkud se která z rodin do Kanady přistěhovala. Většinou se drží původní tradice. U nás doma jíme pečeného krocana, šťouchané brambory a pořádný kus šunky. Je to hodně podobné Díkůvzdání. Znám ale rodiny, kde mají různé korýše a humry.“
Vybavíte si svůj nejoblíbenější dárek?
„Jednoznačně minihokej. Ještě dneska, když se s bráchou doma sejdeme, tak si ho zahrajeme. Já jsem taky původně hrál hokej a chtěl to dotáhnout až do NHL. Jenže mi šel více volejbal a vydal se touto cestou. Zůstal jsem alespoň velkým fanouškem hokeje.“
Volejbalový míč jste nikdy nedostal?
„To by v naší rodině nikoho nenapadlo. Všichni sledují hokej, baseball a basketbal. Volejbal je chytil až kvůli mně a dneska jsou z nich pochopitelně velcí fanoušci.“
Na Vánoce zůstáváte letos v Česku. Mrzí vás to?
„Baví mě poznávat všechno nové. S rodinou budu ve styku alespoň prostřednictvím internetu. Určitě budu mít, co vyprávět. Byli jsme se podívat na vánočních trzích a musím ocenit jejich výzdobu a atmosféru. Ta výzdoba je mnohem vkusnější a daleko méně komerčnější.“
S kým budete trávit svátky?
„S mojí partnerkou a jejími rodiči. Rozhodně jim nebudu do ničeho mluvit a nebudu jim nutit žádné kanadské zvyky. Jsem otevřený všemu českému. Těším se na smaženého kapra a na salát. Taková úprava ryby je pro mě netradiční a nikdy jsem ji neochutnal. Teď jsme ale pekli perníčky, které jsou fantastické, a proto nepochybuji, že budu v těch nejlepších rukou.“
Utratil jste hodně peněz za dárky, nebo nějaké snad sám vyrábíte?
„Takový dárek by nikdo nechtěl. (směje se) Pro mě je hlavně důležitý čas, který spolu strávíme. Nějaké dárky jsem samozřejmě koupil a věřím, že udělají radost, ale nejsou podstatné.“
Jste nostalgický člověk? Až půjdete ke stromečku, budete bilancovat?
„Samozřejmě se to nabízí. I já to dělám. Snažím se zapamatovat to pozitivní a definovat chyby, abych je už neopakoval. Zároveň si dávám předsevzetí do nového roku, ale to až o týden později.“
Můžeme začít...
„Byl to skvělý rok, celý jsem ho strávil se svou přítelkyní. Je krásná, chytrá, fantastická. Se Lvy jsme dosáhli v extralize na stříbro a v létě jsem si zahrál za kanadský nároďák. Každý den dělám volejbal, což mě nesmírně baví. Vlastně žiji svůj sen.“