V něm bylo vaše jméno spojeno s libereckou Duklou. Probíhaly námluvy?
Ano, ale nedohodli jsme se na podmínkách.

Jak jste se dostal ke Lvům?
Přes mé agenty. Vše se upeklo ohromně rychle. Od prvního kontaktu až po podpis uběhlo jen 24 hodin.

Jste kapitánem reprezentace, ve Lvech nosí pásku Jiří Král. Pošilháváte po ní?
Jirka se nemusí bát, on je daleko zkušenější než já. Rozhodně nikam nepoběžím ptát se, kdo bude kapitánem.

Znáte v týmu někoho dalšího?
S Komárem (přezdívka Krále, pozn. red.) jsem hrával pár sezon v nároďáku. Teď je s námi u reprezentace jako manažer. Z dalších hráčů neznám nikoho, jen proti Mihajlovičovi jsem rok nastupoval, když hrál ještě za Vary.

Co s Bartůňkem? Pomr řešil zásadní dilema
„Šlo o nejtěžší rozhodnutí od doby, co jsem ve Lvech,“ přiznává trenér lužinského klubu Tomáš Pomr. To on před sezonou 2019/20 přivedl na Lužiny Luboše Bartůňka a dal mu důvěru na pozici prvního nahrávače. A taky ho chválil a nutil ke zlepšení. I teď už bylo mužstvo pohro-madě. O změně nikdo neuvažoval. „Do toho nám na stole přistála nabídka. Reprezentační jednička Jakub Janouch chce hrát u nás,“ líčí Pomr. Lvi mají nejvyšší ambice, nešlo (téměř) odolat. „Pro Jakuba rozhodly mezinárodní zkušenosti. Budeme hrát evropské poháry. V mužstvu je hodně cizinců. Luboš je výborný volejbalista, má svůj styl. Jakub se snaží více vyhovět spoluhráčům,“ vypočítává Pomr. Na Lužinách však mají zásadu – rozcházet se v dobrém. „Smlouva, kterou měl Luboš tady, bude dodržena. Na jeho platu se i po přestupu do Ústí budeme podílet,“ zdůrazňuje trenér a neopomene dodat: „Hodně štěstí!“

Kvůli vám odešel nahrávač Luboš Bartůněk. Trenér Pomr říkal, že oproti němu dokážete více vyhovět spoluhráčům. Cítíte to stejně?
To nechci hodnotit. Lidsky se dokážu domluvit s každým, nejsem tvrdohlavý. Nahrávač má tým stmelovat, vést ho a snažit se vyhovět i ostatním. Proto je v mých očích ze všech postů nejdůležitější.

Svou vizi tedy tvrdě neprosazujete?
Vždycky musí dojít k domluvě více stran. Já vyhovím tobě a ty mně. Všechno je o komunikaci. A v první řadě rozhoduje trenér. I kdybych s ním nesouhlasil, musím sklopit uši a makat.

Bartůněk odvedl na Lužinách dobrou práci. Nebojíte se srovnání?
Určitě ne. Je to pro mě výzva. Volejbalista, který chce hrát na špičkové úrovni, musí pořád dokazovat, že je lepší než ten druhý a udržovat si kvalitu. Zvlášť v týmech, které mají ambice.

V mužstvu budou tři Balkánci, Ukrajinec, další cizinec je na cestě. Jde vlastně o mezinárodní výběr. Vyhovuje vám to?
Říká se, že čím více Balkánců, tím větší problémy. (směje se) Ale to nemusí být pravda, těžko dopředu odhadovat. Ve Friedrichshafenu byl tým také složený z osmi národností, všichni na sebe mluvili anglicky a dohodli se. Předpokládám, že ve Lvech to bude stejné.

Lvi mají jediný cíl – titul. Jak výroky vedení vnímáte? Nevytváří na tým přílišný tlak?
Vysokých cílů se nebojím, jsou tou nejlepší motivací. Znal jsem je už před tím, než jsem se rozhodl jít do Prahy. Samozřejmě s nimi souhlasím. Ale stejně se za ním půjde postupně. Budujeme v podstatě nový tým. Špička extraligy bude široká, vidím pět mužstev, která budou usilovat o titul.

Odbočme: Lvi dbají na propojení s mládeží. Hráči často trénují s dětmi, ty jim chodí fandit, pořádají se společné kempy všech kategorií… Působíte introvertně. Nebude vás to zatěžovat?
Jsem stoprocentně pro. Tohle moc klubů v Česku nedělá. Určitě by se měla spolupráce mezi kategoriemi takto rozjet minimálně ve všech extraligových týmech. Děti potřebují vzory a vidět, jak spolu sportovci drží. V Německu tohle bylo automatické. Tam se vás nikdo neptal, řekl jen běžte do tamté školy. A tak by to mělo být.

Smlouvu jste podepsal jen na rok s opcí. Pořád tedy myslíte na cizinu?
Chtěl jsem najít klub, který funguje. Mluvil jsem s trenérem i majitelem a říkal, že pro mě nebude problém smlouvu prodloužit, když bude fungovat vzájemná spolupráce a bude oboustranná spokojenost. Rozhodně věc nestojí tak, že za rok musím odejít ven.