/ROZHOVOR/ Tři měsíce trénuje Juan Manuel Barrial Lvy Praha. Za tu dobu dovedl 55letý Argentinec s italským pasem volejbalové vicemistry k pěti extraligovým výhrám a třem porážkám. Nejtěžší prověrka čeká jeho svěřence v příštím týdnu. Osmifinále CEV Cupu a s ním spojený duel na půdě hvězdné Piacenzy. V týmu najdete olympijské vítěze i medailisty ze světových šampionátů. „Nedávno skončilo mistrovství světa. Hráči se vrátili do klubů a neměli čas si odpočinout ani sžít se s jeho stylem. Jestli je někdy šance potrápit Piacenzu, tak právě teď,“ burcuje Barrial.
Už jste se v Praze zabydlel?
Připadám si tady jako doma. Od prvního dne se ke mně všichni chovali přátelsky. Město je krásné, jsem v Praze rád. Navíc naše výkony rostou, jsme rozhodně na správné cestě a chceme v ní pokračovat. Samozřejmě mi schází rodina, narodila se nám dcerka a manželka je s ní i se staršími dětmi v Argentině. Jejich příjezd ale očekávám během pár týdnů a všechno bude ideální.
Bylo pro vás složité zvyknout si na český styl volejbalu?
Čeští hráči jsou na tom fyzicky lépe, než ti argentinští, kteří jsou zase šikovnější. Od toho se odvíjí i styl volejbalu. Jde ovšem o jeden sport a rozdíly jsou minimální.
Vstřebával těžko „emotivní Argentinec" klidnější českou mentalitu?
Ukazovat emoce je pro nás běžné. Ty se teď snažíme probudit v celém týmu. Chceme, aby hráči vyšli ze své komfortní zóny a užívali si díky tomu daleko intenzivněji volejbal. Pro Argentince je sport vášeň, rádi bychom stejně nakazili i Čechy.
Ovlivnili vás něčím Češi?
Prohraný zápas pro nás znamená konec světa. Trápíme se několik dnů, blbou náladu přeneseme na rodinu, všude... Pro vás je to jeden nezdar na dlouhé cestě. Trocha vašeho nadhledu by se nám hodila.
Trápí vás tedy stále dvě domácí porážky, které se od vicemistrů jistě nečekaly?
Více ta druhá. S Odolenou Vodou šlo o první utkání sezony. Očekávání byla veliká, nervozita taky. To se někdy stává. Se Zlínem jsme hráli mizerně. To už nesmíme zopakovat. Pokud bychom měli tyto body, mohli jsme být na medailových příčkách. Teď je budeme muset získat zpět u těžších soupeřů.
Pojďme k CEV Cupu. Potěšilo vás, že jste dostali silnou Piacenzu?
Já bych si ji nevybral, ale je to tak. Zahrajeme si proti skutečně hvězdnému týmu. Máme příležitost ukázat se a těšíme se na konfrontaci s jedním z nejlepších týmů světa.
Vracíte se do Itálie, kde jste šest let působil. Jde pro vás o návrat do druhého domova?
Ano, udělal jsem si tam spoustu přátel. Jsme domluveni, že mě někteří z nich navštíví v hotelu, další na zápase a snad úplně všichni se budou dívat alespoň na televizi.
Budete od nich shánět informace?
Informací máme dost. Sezona v Itálii začala a můj asistent Dardo Muller dávno rozebírá utkání Piacenzy. Ale vybrat jejich klíčového hráče? To se nedá. Chcete upřednostnit smečaře Leala, nebo nahrávače Brizarda? Individualit je v týmu spousta a jejich obrovská síla je v servisu. Pokud s nimi chceme hrát, musíme právě v této činnosti držet krok.
Pro co si do Piacenzy jedete?
Pro výhru. (usmívá se) Nikdy nevíte, kdy se vám znovu podaří hrát v takové hale a proti takovému soupeři. Každý se může něco naučit směrem k další kariéře. Vím, že to bude těžké, ale překvapení se dějí. Nemusí nás trápit, kdo stojí na druhé straně sítě. Je třeba hrát svůj volejbal a věřit, že to dokážeme.