Do Prahy dorazil v polovině srpna. Během rozhovoru vedeného v angličtině slíbil, že brzy pronikne do tajů češtiny. Neuběhlo ani pět měsíců a dokázal, že nemluvil do větru. Srbský volejbalista ve službách Lvů Aleksandar Nedeljkovič exceluje zkrátka nejen nad vysokou sítí, ale je mimořádně nadaný i na jazyky.

Máte nějaký recept na studium jazyků?
Poslouchám a učím se. Předtím jsem hrával v Polsku, takže umím polsky. A mezi srbštinou a češtinou není veliký rozdíl.

Přemýšlíte nad tím, že byste mohl své nadání využít i po kariéře?
Určitě. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Rád se učím, a když někam přijdu, těším se na nové lidi i jazyk.

Kolik angažmá plánujete?
Chtělo by to alespoň deset angažmá v rozdílně mluvících zemích. (směje se)

Prý jste na tom jazykově lépe než váš krajan a spoluhráč Stefan Skakič, se kterým bydlíte. Zkoušíte na sebe doma mluvit česky?
Nene, spolu mluvíme jen srbsky. Musím na něj dohlédnout, aby se více učil. (směje se) Na jeho obranu: já jsem měl náskok díky polštině.

Pomohla vám čeština k lepší adaptaci?
Když mluvíte jazykem země, ve které žijete, tak se na vás lidé dívají úplně jinak. Nějaké chyby vám odpustí a berou vás jako svého.

Nestyděl jste se mluvit? Za jak dlouho jste se dorozuměl?
Já se naštěstí vůbec nestydím. (směje se) První pokusy, například v obchodě, jsem podnikal poměrně rychle. A po měsíci už jsem se v Praze cítil jako doma.

Pohled trenéra Pomra – o hráči: „S Alexem jsem maximálně spokojený. Líbí se mi, jak se zdokonalil v řeči, skvěle rozumí česky. Jeho tréninková morálka je stoprocentní, má chuť neustále se zlepšovat a pracovat na sobě. Pozná sám, kde má limity, a je vidět, že o nedostatcích přemýšlí. Jde o inteligentního sportovce, absolutního profesionála.“
Spoluhráči vás mezi sebe vzali bez problémů?
Ano, máme v týmu výbornou partu. Nikde ve světě jsem takovou nezažil. Nemohu o svých spoluhráčích ani o nikom v klubu říct nic špatného.

Jak jste si zvykl na místní volejbal?
Volejbal je naše práce, musíte si na něj zvyknout první den. Ano, balon byl trochu jiný, s Galou se snad nikde jinde nehraje. Trochu jinak létá, ale brzy to bylo v pohodě.

Česká extraliga není vážně ničím specifická?
Je trochu jiná. Hraje se v ní víc útočně. Styl bych přirovnal k Rusku. Jinak nevidím žádné zásadní rozdíly.

Pojďme k lidem. Jací jsou Češi? V čem se liší od Srbů?
Nechci vám kazit směr rozhovoru, ale Češi jsou Srbům hodně podobní. Když jsem byl v Polsku, tak jsem se jako doma necítil a rozdíly jsem viděl. Tady ne, všichni jsou moc příjemní.

Co vám nesedlo na Polácích?
Jsou chladní. Dívají se na cizince svrchu.

V Praze a v klubu se vám tedy líbilo, nicméně začátek sezony nebyl pro Lvy povedený. Jak jste ho prožíval?
Vstup do extraligy pro nás nebyl lehký. Když se prohrává, bolí hlava. Měli jsme vážně nepovedenou přípravu, museli jsme být trpěliví. Čekat, až do sebe všechno zapadne. Jde o sport, někdy je lepší nechat věcem volný průběh a hodit je za hlavu.

Máte to v povaze?
Není to vůbec jednoduché. Často přemýšlím o tom, co jsem mohl udělat lépe, co zlepšit do příště. Sportovec by se měl umět koukat hlavně dopředu. Makat a pracovat na tom, co dříve nefungovalo, a věřit, že už se příště dotkne dokonalosti.

Na čem se vaše výkony otočily?
Nedá se mluvit o jednom momentu. Šli jsme krůček po krůčku. Začali jsme lépe podávat, přijímat… Jakmile se zlepší jedno, zlepší se i druhé, a na konci zvítězíte v zápase. Není to tak, že hrajete špatně a z ničeho nic jste výborní.

Pomohly vám úspěchy v poháru?
Samozřejmě, porazili jsme Sporting, stouplo nám sebevědomí. Věřili jsme si a smetli Podoliani.

Kam řadíte tento úspěch? Váš tým hrával i Ligu mistrů.
Úplně nejvýš. V Bełchatówu jsem nikdy nehrál v základní sestavě. Takže nešlo o moje úspěchy, když jsem na ně koukal z lavičky.

Věříte si ve Vyzývacím poháru i dále?
Určitě. Final four je pro nás skvělým úspěchem, ale nechceme se jím uchlácholit. Naše práce ještě neskončila.

V Česku podáváte výborné výkony, má to odezvu v Srbsku? Co třeba reprezentace?
Tak to vůbec neřeším. Snažím se makat, hrát co nejlépe. Uvidíme, co sezona přinese.

Pohled trenéra Pomra – o soupeři: „Beskydy mají dobré individuality, kvalitní základní sestavu, ale nepříliš široký kádr. Na začátku sezony předváděly výborné výkony, pak výsledkově polevily. Jde rozhodně o nebezpečné soupeře, kteří jsou však mnohem silnější doma. Věřím, že jim oplatíme porážku 2:3 a potvrdíme, že je Unyp arena nedobytnou tvrzí.“
Ještě jedno téma – covid-19. Rodinu máte v Srbsku, žijete v Česku. Jste nyní v užším kontaktu?
Z domova jsem odešel v sedmnácti letech. Jsem zvyklý na to, že je rodina daleko a nemáme moc příležitostí se stýkat. S covidem je to ještě složitější. Nejhorší je, že se nemůžu do své země přijet ani podívat.

Máte o rodinné příslušníky strach?
To přímo ne. Když se objevil covid-19, tak jsem vůbec nepočítal s tím, že se z toho stane takový problém. S rodiči si často voláme, každý z nás jde jen do práce a domů. S dalšími lidmi se nikdo z nás nestýká, aby se nenakazil. Dáváme na sebe pozor.

Co je pro vás na pandemii nejhorší?
To, že nemůžeme jít normálně ven. Se spoluhráči jsme byli zvyklí se vždy po zápase sejít na kafe. Probrat ho. Teď musíme jít domů. Má to samozřejmě i dobrou stránku. Koncentrujeme se jenom na volejbal a rychleji se zlepšujeme.

Pořád chodíte na testy. Už jste si na ně zvykl?
Ano, mám dvakrát tak široký nos než v létě. (směje se) Je to vážně masakr.

Je moc nepříjemné hrát bez fanoušků?
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel a divil jsem se, jak rychle jsem si na to zvykl. Dříve jsem se těšil na skvělou atmosféru, teď vyžaduji ticho. A to je moc divné. Snad se s fanoušky brzy shledáme.

Těšíte se hodně?
To si pište. Bez fanoušků nemá sport náboj a energii.

Na závěr. Bylo dobré rozhodnutí přijít mezi pražské Lvy?
Jednoznačně! Upřímně: nečekal jsem, že extraliga bude až tak kvalitní. Říkal jsem si, že budou dobré tak dva tři týmy. A tady může vážně každý porazit každého. Přesně tohle mám rád.

Autor: David Nejedlý